...aneb nechci slevu zadarmo
Tak mi minulý týden Evička líčila, jak byla během nedělního nákupu v jednom supermaketu svědkyní neštěstí důchodců...už zase neměli něco, co je nalákalo na nákupy. Dneska, po cestě pro oblíbený gyros k obědu jsem míjela spíš než důchodce skoro důchodce (což znamená, že nebýt důchodových reforem tak by už byli důchodci a ne jen skoro důchodci, tolik poznámka pod čarou) a zlobili se také, že na letáku jednoho z diskontů byly slibované kuřecí stehýnka za super cenu. Tedy...oni se nezlobili na to, že tam v letáku byly...oni se zlobili na to, že ráno vystáli frontu před krámem...a ty stehýnky jaksi zůstaly jenom na papíře, v chlaďáku se neobjevily;-)
Nedá mi, než se zapřemýšlet...ani snad ne tolik nad tím, co jsou lidi schopní udělat kvůli slevě, ale spíš nad tím, jak je možné, že jsou stále tak důvěřiví, a stále tak vytočení, že největší slevová bomba z letáku v krámě není? Chápu, že nepřečtou někde dole řádek napsaný písmenkama které mají s bídou půl milimetru - no, to je odhad, možná jim fandím, ale jak známo, ženy mají odhad špatný...proto jsem v pondělí jaksi autí zaparkovala o zídku... - ale že se za ty roky ještě nepoučili, že to tak prostě chodí? Nebo jsou to ti šťastlivci, kteří prostě špatné zkušenosti zapomínají, a pamatují si jen, že to co tam koupili jim chutnalo? Nebo to jsou notoričtí stěžovači? A nebo...jen nemají jiné téma k hovoru?
Komentáře
Přehled komentářů
No...a nebylo líp? Kolik lidí tehdy bylo tlustých? A ke štěstí nepotřebovali bazén a luxusní káru, stačilo o dostat pomeranč a banán:-)
Odhad...
(Jindra, 2. 8. 2008 1:05)
Máš pravdu, jsou to notoričti stěžovatelé, říznutí rychlým zapomínáním - s pocitem křivdy, protože oni nám to přece slibovali...i s obrázky.
Nepamatují se už, že ještě nedávno bylo spousta front na nic.
Obrázky
(SiskaD, 2. 8. 2008 5:51)