Ztracené iluze
Sedím...a přemýšlím...přišla jsem domů a pustila komp...našla jsem článek o tom, že Nohavica nazpíval novou vajíčkovou písničku, z odkazu jsem jí nemohla spustit, tak jsem se jí vydala hledat na youtube. Nenašla jsem, zato jsem našla pár dalších od něj....Mimo jiné i tu, kterou tento článek začíná, Kometu. Točím jí tu po několikáté. A přemýšlím, kolik těch komet už jsem na cestě životem potkala? Kolik jich zmizelo "jako laň u lesa v remízku"? Kolika z nich jsem chtěla zazpívat a nestihla jsem to? Kolik z nich jsem třeba chtěla jen pohladit, podržet, poznat? Zbylo z nich jen pár penízků? Proč jsou penízky někdy smutné? Protože byly falešné? Velká a odvěká tajemství přírody...krev našich nadějí. Dá se opravdu vše svádět na přírodu? Asi ano, jsme příroda, i když se tváříme že jsme něco víc. Možná to je to úplně nejsmutnější. Nedostatek pokory proti všemu, snaha mít víc a být dál. Proč? Stálé hledání, dobývání...a pak najednou jen pár penízků...najde je vůbec někdo někdy pod dubem v remízku? Proč jsou písničky o lásce, ale většinou v nich je i o zradě? Proč je tolik zla, proč přesto lidi stále věří? Proč jsou ti co podrží a i ti kteří potopí? Nevím, možná kdyby jsme to věděli...jenže, co by se stalo kdyby jsme to věděli? Kdo by se k tomu dostal jako první? Ten kdo by chtěl, aby k sobě lidi měli úctu i po letech, nebo neřád co by dokázal zničit i to dobré co v nás někde je? To, co se čím dál víc lidí bojí dát najevo aby nebyli za slabochy? Najde někdo jednou ukrytou kometu které někdo zpíval jen o lásce? Najde jí někdo s plnou hrstí penízků...penízků z ryzího zlata? Nebo tady zůstane jenom ta kometa sama...a nikdo další už jí nezazpívá...a ona bude ronit slzy do laciných plíšků co mají ty ryzí nahradit?
Komentáře
Přehled komentářů
můj první komentář je odpovědí člověku který Nohavicu nemá rád protože pro něj je to udavač. Svůj komentář tu nicméně nechávám, pro ostatní kteří by tu chtěli řešit co bylo v uplynulých letech...aby viděli jak to beru já.
Komentář na který jsem odpovídala byl na žádost majitele smazán. Vzal si osobně větu že "můžu ze sebe dělat machra a házet po někom kamenem". Tato věta je myšlená jen a jen na mně...že proto nikoho radši nezatracuju, hlavně ne v těchto situacích...Je mi jasné, že starší lidé kteří si komunismus a s ním spojené "výdobytky" prožili déle než já mají jiné vidění světa, chápu to a respektuji, ale svůj názor si míním ponechat i dál.
jistota?
(SiskaD, 9. 6. 2009 22:33)Nevím...a nevíš to ani Ty. Kdo je udavač? A koho a jak udával? A koho tím třeba i bránil a kryl? Nechci sem tahat politiku. Možná je to srabárna, možná jsem pštros. Možná je to jen tím, že jsem zažila jen zbytky teroru, vlastně konec který jen čekal na zamávání praporku. Pro mně třeba tenhle člověk, jeho písničky, slova v nich znamenají hodně, pomůžou mi ve smutku. Jasně, můžu ze sebe dělat machra a házet po někom kamenem. Ale mohla bych se pak sama na sebe podívat, když nevím, jestli bych ve stejné situaci jako on nebyla ještě horší? Je spousta lidí co ubližují i když je k tomu nikdo nenutí...jen oni sami v sobě. A to je pro mně horší. Tenhle článek neměl být o Nohavicovi. Měl být o lidech, o nadějích, ale i tom, jací dokáží být...
dokomentář
(SiskaD, 9. 6. 2009 23:05)