Beru antibiotika, nebo psychotika?
Tak zas po necelém roce beru antibiotika. Vrátily se mi příznaky boreliozy, podle krve jsem sice OK, ale klouby tvrdí něco jiného, takže primář z hematologie doporučil doktorce aby mi ty atb dala zase, že už viděl spoustu "boreliků" s negativním výsledkem. Loni mi z nich bylo špatně...letos mám pocit, jak kdyby tam někdo něco přidal. Zatím mi není zle, ale nejen sobě, nýbrž i kolegům přijdu jak sjetá...
Recept jsem dostala minulou středu, prášky vyfásla ve čtvrtek, kvůli sobotní akci jsem se rozhodla razit heslo, že dva dny mě nevytrhnou a prášky začala jíst až v neděli. A co den, to noční perla...
Z neděle na pondělí: Jsem v cizí práci, velká otevřená kancelář někde ve městě, neznám nic a nikoho...a nade mnou se tyčí šéf a řve: "Je tady 700 zaměstnanců a Vy jediná máte boreliozu!!! A podruhé!!!"
Z pondělí na úterý: Volám ségře, že na webce sleduju ohradu u našich, že tam je moc vody a že tam z bahna začaly stoupat nějaké bílé fujtajbly, vždycky něco bublin a na hladině zůstala pěna. Ségra mi telefon zvedne, nechá mě říct pár slov a pak si začne povídat s našima, já řvu jak vzteklá, že na rozdíl od ní nemám večer volání zadara, tak ať mě kouká poslouchat, že je potřeba zjistit, co se v té ohradě děje, že je tam nějaký živočich určitě a aby z toho koně něco neměli...Ségra mě neposlouchá, po asi 10 minutách ukončuji rozhovor a přemisťuji se z chodby !!!u našich!!! do pokojíčku tamtéž, kde je ségra. Takže...já jí volala z chodby do pokojíku, aby řekla tetě o patro dolejc, že sleduju ohradu ve webce...Původně jsem tedy byla já tady, ségra u sebe...leč i to nemá logiku, proč bych nevolala tetě rovnou, že? V pokojíku ségru vyprudím a jdu hledat učebnici ruštiny s tím, že jsem jí neměla ve škole a dostala jsem za to neomluvenou hodinu. Dokonce jsem věděla, že od třídní na střední. Ta nás sice měla na cizí jazyk, leč na německý, protože ten ruský nás opustil již na základce. Fakt je, že na střední jsem nosila knížky hodně opatrně, spíš vůbec, ale že bych za to měla neomluvenou hodinu?
Z úterý na středu: Jsem u našich, babička, že mě kousek sveze, abych nemusela moc daleko pěšky ( mám to domů 17 km). Nasedneme do auta a odveze mě k silnici...cca 500 metrů a vysadí mě s tím, že se jede ještě otočit. Najede na dálnici (to aby se mohla vrátit domů) u Humpolce a otáčí se u Větrného Jeníkova (asi 12 km). Takže mně sveze 500 mětrů a pak najede něco přes 20 km aby se domů vrátila. Perfektní na tom je, že bydlím pár kilometrů od sjezdu v Jeníkově No nic...vydám se tedy pěšky domů, na tu 17 kilometrovou cestu a najednou mě někdo přepadne a chtějí mi ubližovat. Podaří se mi utéct, volám policii, že tam jsou násilníci, leč policie se rozhodne zavěsit mi telefon. Ve snech mě rozhodně nechrání a s pomáháním jsou na tom stejně:-( Doběhnu zpět domů, chci po někom, aby mě šli doprovodit a oni, že to přece zvládnu sama odchází spát. Probudím se a na budíku 3:13. Vyprávím v práci to kolegyni a ona na mně: "Buď ráda, že to nebylo 3:15!" Já že proč, a ona, že to bych zemřela. Holt evidentní výpadky ve vzdělání
Ze středy na čtvrtek: Scházíme řeku. Ne, nevymýšlím si, v mém snu řeku scházíme pěšky, jezy i mezijezí. Na lodi se ocitnu jen jednou, sama, na divoké vodě, jak se snažím něčeho chytit, tak se zachytím za Mišáka K., jenže mi proklouzne a chytnu ho pod krkem a tak ho vláčím vedle lodi až do okamžiku, kdy začnou být všude šutry, to na něj hulákám, ať neblbne a kouká vlézt do lodi. Vlezl:-) V mezičase na břehu procházíme zemědělské usedlosti. Na jedné se chceme na něco zeptat, nevím, jestli na práci, nebo zda chceme jen ukázat provoz. Pán je cizinec, proto říkám Lucce E.A., ať to s ním domluví. Pán se rozhodne být negativní, vyhodí nás, takže ho na odchodu zlomyslně uzamknu v kanceláři a jdeme prolížet. Potkáme roztomilé jehňátka, co maj tak 30 cm, natahují hlavičky přes plot a ... budík...